Byl parný víkend a detektiv Brand se se svou ženou vracel z cest. Počasí nepřálo nějakým vycházkám, a tak zaměstnán dalšími případy krádeží a vražd za volantem svého vozu, který těžce ukrajoval kilometry silnic už pomalu začal pociťovat únavu. A právě tehdy se blížil k místu, kde se odehrál následující příběh…

Někdy je velmi prosté říct: „Rád bych se po dlouhé cestě občerstvil.“ Ale máte vůbec představu, jakou to dá někdy práci? Pít či nepít? Zastavit se či nezastavit? To je otázka, jež jsem si kladl. Na svých cestách ročně vypiji desítky, možná stovky šálků kávy. Dobrá káva je pro mě balzámem, ale taky je pro mne důležité místo, kde je vypiji. Znáte to… jste unaveni a rádi byste, aby člověku na druhé straně pultu na vás aspoň trošku záleželo. Je anebo není to příliš?

Tak se stalo i tuto neděli. Náhoda mě mýrniks týrniks dovedla cestou necestou do malého bistra na benzínové stanici v Mohelnici. Znám to místo velmi dlouho. Ať se ona benzinka jmenovala jakkoliv (jak se říká po jméně stejně růže nevoní), ten, kdo vybral místo, kde stojí musel být génius. Nemůžete ho minout, přehlédnout, a dokonce ani ignorovat. Je prostě na očích, jen sjedete z kopce, minete brzdný pás pro kamiony… a už parkujete na parkovišti.  Přesto, že je neděle 17 hodin, je tato malá pumpa stále v obležení. Další a další lidé se zde zastavují a odcházejí se spokojeným úsměvem.  Co je to za kouzlo, jež za tímhle je?

Nebyl bych detektivem Brandem, abych to nezjistil a nešel tak říkajíc na věc. Už první pohled na pult s občerstvením byl pro mne šokující. Nádherně vypadající bagety, jak vystřižené z nějakého food blogu či žurnálu na mě bezelstně vykukovaly pod sklem chlazené vitríny.  Nedalo mi to, abych dámě u pultu nepoložil otázku: „A to vy tak máte pořád plný pult čerstvých sendvičů a baget?“ Načež mi bodrá Moravačka podává podrobný výklad o tom, jak si sami pečou bagety a všechno ručně na místě vyrábějí, aby chlapi, co jsou celé dny na cestách měli pocit, že se tu nají jako doma. Nevěřícně si protírám oči i uši. To snad není možné… a ptám se dál: „A jak to, že jste pořád tak dobře naladěná?“ „Víte, to ti lidé“ odpovídá. „Chodí a jsou spokojeni. Některé řidiče už známe i jménem, když se tu zastaví někdy i několikrát denně.“ Padám v němý úžas. A uvědomuji si, že co si pamatuji, vždycky jsem se zde setkal s příjemnou a milou obsluhou, kvalitním jídlem a velmi dobrou kávou za slušnou cenu. Tím se moje pozornost stáčí k nablýskanému kávovaru s pákou. „Dal bych si malé espresso a pro ženu mi prosím dejte latté,“ hlesnu. „Ano, hned to bude,“ usmívá se na mě zjevně se právě zaučující mladá dívka. Za chvíli si beru moji kávu, která je absolutně bez vady s viditelně hustou pěnou. Chvilku na to mi mladá slečna podává i latté a vesele šveholí: „Je, koukejte… nahoře se povedl medvídek!“ A skutečně. V pěně si hoví hlava nebo spíš hlavička malého medvídka i s ušima. Usmívám se a přistihuji se, že ten úsměv mám na tváři vlastně už docela dlouho.  Sehraný tým tří zodpovědných děvčat mi najednou dává smysl. Jsou tu pro ty desítky lidí, kteří zde houfně parkují a dělají si s radostí objednávky na jejich krutopřísežně dobré bagety, bulky, obložené sendviče, sladké pečivo a další dobroty.

Jedna půlka naprosto průměrné benzinové stanice s obchodem a v té druhé tohle „nebe v hubě“. Rezonuje to tady. A dámy si zjevně vůbec neuvědomují, že právě ony jsou značkou úspěchu dané služby pro nejmenovanou společnost.  To ony jsou kouzelnice všech úsměvů, zachránkyně hladových žaludků a hasitelky mužských gastro nervozit.

Pomalu dopíjím s láskou připravenou kávu a má žena si pochutnává na mléčné pěně. Oblizujeme si prsty od meruňkové marmelády. Díváme se na sebe a najednou je nám to jasné. Dnes jsme vyřešili případ nikoliv vraždy, ale přišli jsme na to, proč některé podniky sálají životem. Proč fungují a vzkvétají, a ty jiné proč zase vadnou a posléze i krachnou. Jedná se o neobyčejné lidství.  Dotek upřímného zájmu o člověka. A radost z toho, že jsem užitečný.

A jak to máte vy?

Až jednou pojedete přes Mohelnici, vzpomeňte si na tuhle benzinku. Nepřehlédnete ji. A i když budete mít plnou nádrž, zastavte se ochutnat právě tohle lidství, které dává její značce tvář. Bez ní by byla jen výkřikem do tmy.

Váš detektiv Brand